Štítek: Plzeňský kraj

25 km severně od Plzně leží perla barokní architektury – komplex bývalého cisterciáckého kláštera v Plasích. Jeho vznik se datuje od roku 1144, kdy tehdejší kníže Vladislav II., pozdější král Vladislav I., vydal zakládající listinu pro klášter. Roku 1145 přišel na místo nového kláštera konvent (sbor mnichů) pod vedením opata Konráda.

Z původní středověké dispozice se dochovaly pouze fragmenty, jelikož celý klášter byl vypálen husity v roce1421. Současnou monumentální podobu získal areál barokní přestavbou v letech 1661 až 1739, na které se podíleli především stavitelé J. B. Mathey (prelatura, sýpka a kostel sv. Václava) a J. B. Santini (konvent). V roce 1785 byl výnosem císaře Josefa II. z r. klášter zrušen. Celý majetek přešel do správy „Náboženského fondu“. V r. 1824 odkoupil celé panství tehdejší státní ministr a kancléř rakouského císařství Klement Lothar Václav Pomuk Metternich – Winneburg. Kancléřem byly realizovány poslední stavební úpravy. Od r. 1945 spravuje významnou část bývalých klášterních budov stát. V r. 1995 se rozsáhlý areál stal Národní kulturní památkou.

Konvent

K nejunikátnější části kláštera patří budova konventu. Barokní přestavba byla dokončena v roce 1739. Na úpravách se podíleli tehdejší významní stavitelé a umělci Jean Baptiste Mathey, Jan Blažej Santini Aichel, Kilián Ignác Dientzenhoffer, Matyáš Bernard Braun, Jakub Antonín Pink a další. Celý konvent je postaven na dubových pilotách (jejich množství se odhaduje na 5100 ks), na kterých je položen rošt z dubových trámů.
Unikátní větrací a především přetlakový vodní systém udržuje dubovou konstrukci neustále pod vodou, aby byla zachována její pevnost a stabilita. Autorem celého návrhu by J.B. Santini.

Barokní sýpka

Unikátem je také budova sýpky ze 17. století, která nahradila relikty původního knížecího přemyslovského paláce, ze kterého se dodnes zachovala jen část vnitřních zdí budovy, ale zejména pak patrová raně gotická kaple zasvěcená sv. Václavovi (spodní) a sv. Máří Magdaléně (horní). Obě kaple jsou mezi sebou spojeny schodištěm v síle zdi. Budova sýpky je třípatrová, ve střední části se nachází věž, která je vysoká 47 metrů a je ukončena trojitou helmicí s dvěma lucernami, kde jsou umístěny zvony.V útrobách věže se schovává jedinečná technická památka – velký hodinový stroj z roku 1686. Tento stroj, sestavený bez jediného šroubku jen pomocí spojů a závlaček je denně ručně natahován. Stroj ukazuje hodiny na čtyřech věžních cifernících, minuty pak na dvou menších cifernících. Odbíjí čtvrthodiny a dvakrát celé hodiny.

Zámek Metternichů původně tzv. prelatura

Původně reprezentační sídlo opata, později upravena kancléřem Metternichem na letní sídlo. Dochoval se nádherný tzv. Zámecký sál, který zdobí stropní freska – Vítězství nad pohanstvím od Lišky. Nad schodištěm do sálu je další cenná freska Jákobův žebřík opět od Jana Kryštofa Lišky a nad krby v sále potom dva obrazy – barokní Samson a Dalila a Král David z 2. poloviny 19. století.

V současné době je barokní sýpka a Prelatura ve správě Národního technického muzea v Praze.

PS: fotky ze dne 08.11.2008 (klášter) a 07.07.2010 (sýpka)
Zdroj: Město Plasy:  www.plasy.cz / Klášter Plasy: www.klaster-plasy.cz

Domažlice si do dnešní doby v historickém středu zachovaly řadu cenných architektonických památek s gotickými, renesančními a barokními prvky. Historická část, která je městskou památkovou rezervací, obsahuje přes dvě stovky historických objektů. Z nejznámějších, které budí hlavní zájem návštěvníků města, je možno jmenovat věž děkanského kostela, Dolní bránu, Chodský hrad, augustiánský klášter s kostelem, pozůstatky původního městského opevnění, např. hradební Branku a samozřejmě protáhlé náměstí, lemované měšťanskými domy s podloubím.
S historií města je úzce spjato i Chodsko, kde lze i dnes vidět krásné chodské kroje a keramiku a kde ještě žijí lidové tradice.

Chodský hrad

Domažlický hrad sídlo královského purkrabí, zástavních držitelů města a místo starého chodského hradu, byl založen společně s městem v šedesátých letech 13. stol. v jeho jihozápadním nároží. Obdélný půdorys se shodoval s nově navrženými parcelami městské zástavby. Jižní a západní stěnu objektu, posíleného válcovou věží, tvořila městská hradební zeď. Pohostinnost domažlického hradu využili nejednou čeští králové, především Jan Lucemburský a jeho syn Karel. Svoji prvotní funkci plnil jen do počátku 16. stol. V průběhu času zpustl, vyhořel a teprve v letech 1726-1728 byla na jeho zříceninách vystavěna čtyřkřídlá budova využívaná pro potřeby království a později i města. Od roku 1931 je v něm umístěno muzeum.

Od roku 1991 bylo muzeum podruhé ve své historii veřejnosti uzavřeno, tentokrát z důvodu generální rekonstrukce Chodského hradu.Po započatých opravách roku 1992 však v dubnu 1995 – krátce před dokončením rekonstrukce – zachvátil objekt požár. Následná obnova skončila v červnu 1998. Nová expozice je zpřístupněna od května 1999.

Dnes v něm sídlí regionální vlastivědné Muzeum Chodska, malebného kraje na úpatí Českého lesa kolem Domažlic. Expozice představuje bohatou historii a kulturu tohoto regionu. Nachází se zde figurální expozice „Chodská svatba“ , součástí prohlídky je také vyhlídková věž a lapidárium, díle kolekce střeleckých terčů z 19. století, výběr původní chodské keramiky.

Domažlická věž

Impozantní válcová věž vytváří od nepaměti neodmyslitelnou dominantu domažlického náměstí i celého města. Většinou je považována za věž kostelní, vybudovanou jako součást raně gotického chrámu. Druhý kostel s válcovou věží bychom v Čechách marně hledali. Nesnáze nastanou při pokusu o datování věže. V odborné
literatuře je považována za součást raně gotického opevnění města. Nejstarší realistické vyobrazení věže přináší kresba města z r. 1592. Zde je věž zaznamenána prakticky v dnešní podobě.

Věž je přístupná veřejnosti, z ochozu je překrásný rozhled po městě i jeho okolí. Věž vystavená na mělkých základech je při výšce 56 m odchýlena od svislé osy o 59 cm a obsahuje 12 pater spojených 194 jednoduchými dřevěnými schody.

Historický střed města

Vedle veřejných, obecních a církevních staveb obsahuje městská památková rezervace Domažlice přes dvě stovky historických domů. Většina těchto domů zasahuje stářím svých sklepních a přízemních prostor do období středověku. náměstí – podloubí Výrazněji lze rozpoznat teprve pozdně gotické a renesanční přestavby, které probíhaly na konci 15. a v průběhu 16. století. Z tohoto období pochází převážná většina slohových domovních portálů i ostatních datovatelných kamenických článků, viditelných na fasádách i skrytých v nitru domů. Městské podzemí obsahuje 2-3 patra sklepů, částečně vyhloubených do jílu. Mimo domů na náměstí, doplněných podloubím, zůstaly zachovány historické domy také v bočních ulicích.

Dolní brána

Nejpozoruhodnější a dosud dobře zachovalou stavbou městského opevnění je Dolní, dříve též Pražská brána. Vznikla souběžně s hradbami v 60. letech 13. stol. Její stavba je výsledkem jediné raně gotické fáze, která po staletí zůstala ušetřena výraznějších úprav. Teprve v r. 1905 přistoupilo město k rozsáhlejší opravě.

fotky ze dne 08.06.2010