Turné pěveckého sboru Doubravan na pozvání jejich slovenských a maďarských kolegů.
Já jsem se k tomuto dostal náhodou, zpívat totiž neumím :-).
Úterý 04.07.2006
Sraz všech 47 účastníků zájezdu byl stanoven na 6.40h před ZUŠ. Po zdárném naložení všech věcí a nastoupení všech členů, se můžeme vydat na cestu. Čeká nás asi 480 km dlouhá cesta do Spišských Vlach. První zastávka Svit pod Tatrami. A jsme na místě. Příští dvě noci strávíme na internátě Lesnického učiliště v Bijacovcích, vzdálených 9 km od Spišských Vlach. Teď už jenom vybalit, navečeřet se a porozhlédnout se po okolí. Někdo odpočívá, někdo navštíví místní „krčmu“.
Středa 05.07.2006
Po snídani odjíždíme do Spišských Vlach, kde už na nás čeká v galerii města pan primátor. Nechybí přípitek, opět zpívání jako pozvánka na večerní koncert. Městu Spišské Vlachy jsme jako dárek přivezli rododendron i s kouskem chotěbořské půdy a také malované sklo. Pokračujeme dál do zámku v Markušovcích, kde je expozice nábytku a letohrádek Dardanely s muzeem klávesových nástrojů. Po obědě nás čeká turisticko-poznávací cesta na Spišský hrad. Večer je naplánovaný společný koncert se zpěváky ze Spišských Vlach. Po koncertě následovalo závěrečné příjemné posezení u vínečka :-). Pro dobrou zábavu a ke zpěvu nám hrají Gregovci – rodinná lidová hudba.
Čtvrtek 06.07.2006
Dnes cestujeme do Maďarska. Po cestě se ale ještě zastavíme v Košicích,kde se projdeme centrem. Cesta do Tiszafüredu ubíhala příjemně a na místo jsme dorazili asi v 16 h. Ubytovali jsme se v hotelu Pepita a od této chvíle bude celý náš pobyt jedno veliké, ale příjemné „meglepetés“ (překvapení). V jídelně nás přivítali členové obou maďarských sborů. V jídelně nás přivítali členové obou maďarských sborů se svojí dirigentkou Rózou Deáka jejím manželem Lájosem Neméth (to byl náš třetí tlumočník. Občas se mu stávalo, že přecházel z maďarštiny do češtiny a naopak). Ještě večer jsme se šli projít k jezeru Tisza na Halász-tér (rybářské náměstí), kde nás před místními komáry neuchránil ani český repelent. Zastavili jsme se na jedno maďarské (někdo české) pivo, abychom zkusili nějak ty komáry zahnat.
Pátek 07.07.2006
Po snídani vyrážíme na výlet. Cílem jsou Hortobágy – maďarská pusta – asi 60 km od Tiszafüredu. Pro nás je určitě zajímavé muzeum pastevectví a nejstarší maďarský most. Cestou zpátky jsme se zastavili ještě v zooparku a prohlédli si typická zvířata maďarské puszty – skot, ovce, kozy, koně, osly, krůty, husy, perličky. Odpoledne jsme navštívily místní keramické dílny a protestantský kostel. Někteří jsou umořeni teplem a odcházejí na místní termální koupaliště. Večer nás čeká velké „meglepetés“. Členka sboru Harmónia Vegyeskar paní Ildikó Beranek se svým manželem (s moravskými kořeny) nás pozvali do svého rehabilitačního centra s bazénem s léčivou termální vodou. Po osvěžení nás čekalá obrovská párty se samými specialitami. Vypadá to, že odsud snad ani neodejdeme.
Sobota 08.07.2006
Dnešní den už je koncertní. Ale to až odpoledne. Ráno po snídaní odjíždíme do asi 55 km vzdáleného města Feldebrő, kde je unikátní asi 1000 let starý kostel. Tak to je opravdu zážitek. Zvenku vypadá kostel docela typicky, ale uvnitř nám vyráží dech. Původně byl kostel pětilodní, později několikrát přestavovaný až na jednolodní, ale původní sloupy a sklepení jsou zachovány. V katakombách jsou zachovány i původní fresky a jedno překvapení – v tomto kostele byl pohřben i nám dobře známý kupec Sámo, zakladatel prvního kmenového svazu na našem území. Později bylo jeho tělo převezeno do kláštera. Na závěr nám pan kostelník nabídl zastávku ve vinném sklepě jeho kamaráda ve městě Eger, s možností zakoupit pravé maďarské víno. To jsme samozřejmě využili. Nejvíce mě zachutnal Merlot :-). K obědu jsme měli specialitu – studenou třešňovou polévku 🙁 a typický řízek s opečenými bramborami :-). Po obědě jsme se přemístili na Rybářské náměstí na rybí slavnosti. Po zbytek dne máme volno, což každý využívá jinak. Někdo zůstává na trzích a utrácí forinty, někdo jde na nákupy do místního Penny, Lidlu a Sparu, někdo se vrací na hotel a odpočívá a někdo se jde zchladit do místního koupaliště (termálních lázní). Večer se scházíme v jídelně hotelu, kde někteří sledují zápas o 3. místo MS ve fotbale mezi Německem a Portugalskem (s maďarským komentářem) a ostatní jim to ruší zpěvem lidových písní.
Neděle 09.07.2006
Poslední den našeho pobytu v Tiszafüredu. Po zkoušce na večerní koncetr, odjíždíme s Lajosem a Rózou na projížďku po jezeru Tisza-tó. Nasedáme do osmi pramic a vyrážíme do rezervace. Cestou potkáváme kormorány, racky, káně luční i volavky. Na jezeře roste spousta leknínů a také speciální „vodní kaštany“, které prý za studena chutnají jako květák. Po obědě máme až do koncertu volno, což většina z nás využívá k tomu, aby se trochu prospala. Jsme totiž už šestý den na cestách, program je velmi bohatý a vedro je úmorné. V 16.45 se scházíme v kostele s maďarskými sbory, v 17 h začíná koncert. A po koncertě závěrečný večírek na rozloučenou. V hotelu, kde jsme byli ubytováni nám naši přátelé připravili pravý maďarský guláš a maďarské víno. Předali jsme si vzájemně dárky, pro dobrou zábavu nám hrála folklórní skupina se čtyřmi tanečníky, kteří nejen tancovali maďarské tance, ale dokonce se snažili nás čardáš naučit.
Pondělí 10.07.2006
Nastal den našeho návratu do Čech. Naší poslední zastávkou byla Budapešť, kam s námi ještě jeli i Lajos s Rózouro. Prohlédli jsme si náměstí hrdinů, budovu parlamentu. Samozřejmě jsme se zastavili na Řetězovém mostě přes řeku Dunaj, který odděluje dvě části města – Budu a Pest. A teď už opravdu poslední loučení na břehu Dunaje s našimi skvělými přáteli – Rózou a Lajosem. A teď už hurá domů.
