POZDRAV Z LIBICE PO VÍCE NEŽ 50 LETECH


Zobrazit místo Libice n/D – Berwyn (Chicago) na větší mapě

LIBICE NAD DOUBRAVOU – BERWYN (CHICAGO,USA)

„Svět je malý“, i tak by se dal parafrázovat tento článek. Vzdálenost vzdušnou čarou z městysu Libice nad Doubravou do Berwynu (Chicago, USA) je 7 417,75 km. I když se to může někomu zdát jako nepřekonatelná vzdálenost, dnešní svět umí v komunikaci na dálku divy. Velkou zásluhu na tom mají i všudypřítomné sociální sítě. Díky nimž jsem získal kontakt na pana Jerryho (Jaroslava) Jelinka, dnes žijícího v Berwynu (předměstí Chicaga, USA). Nejen pro obyvatele Libice bych rád převyprávěl jeho životní příběh.

Jelínkovi (1927)

Píše se rok 1910 a na cestu za příbuznými do amerického Chicaga se vydávají manželé Jelínkovi, Marie (rozená Kapičková z Bojanova u Seče) a Jaroslav (z Kladrub u Libice n/D). Zde se jim narodily dcery Anna, Marie a synové Eduard a Jaroslav (narozen 1919, Jerry). Protože se jim stýskalo po domově, na dálku kupují statek v Libici, který stával vedle budovy školy (dnes č. p. 12). A v roce 1921 se celá rodina vrací do rodícího se Československa. Jerry a ostatní sourozenci navštěvují libickou školu. V roce 1932 se narodila třetí dcera Jaroslava.

Zhoršující se situace v Evropě, která nakonec vyústila ve druhou světovou válku, starost o statut dětí mající americké občanství a možného rozdělení rodiny, si vyžádala těžké rozhodnutí. Návrat zpět do USA. Statek koupil pan Vavroušek pro svoji dceru. Ještě půl roku žily obě rodiny pod jednou střechou. V létě roku 1936 se Jelínkovy odstěhovali do Chicaga. Při cestě lodí do Ameriky nastal problém, kdy nechtěli na palubu pustit nejmladší dceru Jaroslavu, z důvodu českého občanství a podezření na černý kašel. Po přímluvě rodina odcestovala celá.

škola a statek (1938)

Po návratu do USA musel Jerry čekat, než mu bude 18 let, aby mohl nastoupit do práce. Proto pomáhal svému strýci a rozvážel ráno do domů mléko. V 18 letech začal pracovat ve firmě, která se zabývala výrobky ze železa jako ploty, brány, zábradlí apod., a zde pracoval až do svých 68 let. Se svou ženou Sylvií, která měla slovenské rodiče, se seznámil na jedné taneční zábavě a v červnu roku 1949 se vzali. Spolu mají dceru Dianu a syny Jerryho a Rona. Diana (62 let) je svobodná, bezdětná a žije v Californii. Jerry ml. (60 let) žije s manželkou v Illinos a mají dva syny Jerryho a Brada. Ron (57 let) je ženatý, bezdětný a žije ve Washingtonu DC.

Pan Jerry byl velký kutil a rád vařil převážně českou kuchyni. Hodně chodili s manželkou a spoustou českých přátel na české taneční zábavy. Protože nikdy nechodil do americké školy, mluví a čte perfektně anglicky, ale nenaučil se dobře anglicky psát. Stále dobře ovládá češtinu.

Jerry Jelinek a jeho žena Sylvia (2004)

Oba dva si velice rádi povídají a milují humor, pan Jerry si velice rád prohlíží staré fotografie a po více než 76 letech stále vzpomíná na Libici, kterou ve svých 17-ti letech opustil. Stále si pamatuje jména některých tehdejších představitelů obce a sousedů, jako pana řídícího učitele Josefa Tillmanna, učitele Jana Špačka, faráře Antonína Tvrdíka, hospodského Františka Pazderku, obchodníky Arnolda Riemera, Groha, sousedy Pilného, Zárubu a další.

Poslední kontakt s Libicí měl pan Jerry asi v roce 1961, kdy z Libice dostal pohlednici. Jeho sestry Jaroslava a Anna navštívily Libici později už s manželi (asi v 60-tých letech), ale Jerry návštěvu nikdy neuskutečnil a čím je starší, tím více lituje, že to neudělal.

obsah dopisu do USA

Berwyn je jedno z předměstí Chicaga, má zhruba 65 tisíc obyvatel. Byl založen českou komunitou, dále byl rozdělen na německou, italskou, slovenskou, polskou a jiné národnostní části, nejvíce tu bylo ale Čechů. Čeština byla všude, v obchodech, na poště, v bankách, ve školách a byla povinná i pro členy městské policie. Češi postavili tisíce domů, desítky škol i kostely. Ještě před 20 lety zde bylo slyšet češtinu nebo možno nakoupit v českých obchodech. Dnes je situace taková, že domy, které Češi postavili, obývají Mexičané, celé bývalé české čtvrtě chátrají a jsou součástí černošských ghett. Jinak je Berwyn čisté a poklidné předměstí.

První kontakt proběhl na začátku letošního roku díky sociální síti Facebook, od té doby se vše odehrává přes mail anebo dopisy zasílané poštou. Panu Jerrymu jsem zaslal několik novodobých pohlednic, také několik starý fotografií a výpisky z kronik, což pro něj bylo veliké překvapení. I nadále zůstávám s Amerikou v kontaktu.

Tento článek je publikován s výhradním souhlasem Jerryho Jelinka. Velice tímto děkuji jemu, jeho rodině a paní Miloslavě Jobové.

Autor: Bc. Vladimír Stehno

  

JAK ŠEL ČAS:

29.12.2011 – první kontakt přes facebook
24.01.2012 – hovor se Chicagem
25.01.2012 – poslán první dopis z Chicaga
29.01.2012 – poslán první dopis z Libice
06.02.2012 – dorazil první dopis do Libice
27.02.2012 – dorazil první dopis do Chicaga
24.04.2012 – dokončen první článek o příběhu pana Jerryho
09.05.2012 – článek „Pozdrav z Libice po více než 50 letech“ vychází v Cestě vrchovinou

Poslední aktualizace: 08.05.2012

100 LET OD POTOPENÍ TITANICU

Titanic

Dnes uplynulo 100 let od chvíle, kdy se v mrazivé noci ze 14. na 15. dubna 1912 jižně od ostrova Nový Foundland potopil po srážce s plovoucím ledovcem zaoceánský parník TITANIC. RMS Titanic byl zaoceánský parník třídy Olympic patřící společnosti White Star Line. Ve své době to byl největší osobní parník světa.

Se stavbou RMS Titanicu bylo započato 31. března 1909. Trup byl na vodu spuštěn 31. května 1911 v 12:13. Další práce na dokončení trvaly téměř další rok a byly dokončeny 31. března 1912, kdy následovala zkušební plavba. Kapacita lodi dovolovala převážet 2 4532 603 cestujících. O provoz lodě a o pohodlí cestujících se staralo 885899 členů posádky. První plavba Titanicu začala 10. dubna 1912 ve 12:14 vyvedením lodě z přístavních vod v Southamptonu. V podvečer doplul Titanic do francouzského Cherbourgu. Po krátké zastávce se pak v 21:30 vydal k irskému přístavu Queenstown. Stejně jako při předchozí zastávce, byly i zde doplněny zásoby, naloděno posledních 130 cestující a 1 400 pytlů pošty. Ve čtvrtek 11. dubna ve 12:30 vyplul západním směrem do Atlantiku, směr New York.

V pátek 12. dubna probíhala plavba bez komplikací. Kapitán a důstojníci dostávají první zprávy o ledovém poli před nimi. Informace o výskytu ledu byly zaznamenány na mapě. Od poledne 11. dubna do poledne 12. dubna urazil Titanic 386 mil. I další den plavba probíhala stejně poklidně jako předešlého dne. Od poledne 12. dubna do poledne 13. dubna urazil Titanic 519 mil. Podle zaznamenávaných rychlostních údajů se rychlost Titanicu stále zvyšovala a k poledni 14. dubna urazil dalších 546 mil. Během neděle 14. dubna přicházely další varování před ledovci.

palubní lístek na Titanic

V 23:30 se radista Cyril Evans na palubě parníku Californian snažil varovat Titanic před ledovými poli. Radista Titanicu jej však přerušil a proto v 23:35, Evans ukončil vysílání a unaven šel spát. Titanic v tu dobu pluje stále rychlostí kolem 21–22 uzlů směrem k ledovému poli. Pár minut po varování od Californianu hlídka v předním vraním hnízdě zpozorovala mlžný opar vpředu, před přídí. V 23:39 třemi údery zvonce byl vydán signál „Předmět před lodí“. Zároveň pomocí telefonu předali 6. důstojníkovi J. P. Moodymu na můstek hlášení „Led přímo před námi“. Zvuk zvonce vyburcoval 1. důstojníka Murdocha, který přiběhl na můstek. Murdoch po vyslechnutí zprávy okamžitě přikázal strojovně „STOP“ a kormidelníkovi Robertu Hichensovi velel „Docela vpravo“, což v lodní terminologii roku 1912 znamená záď doprava, příď doleva. SLED VYDANÝCH POVELŮ VŠAK BYL PRO TITANIC TRAGICKÝ. Následně Murdoch vydal povel strojovně „Plný zpětný chod“ a ke kormidlu „Docela vlevo“. Od hlášení z vraního hnízda do kolize s ledovcem uplynulo 37 vteřin. Protože byl ledovec zpozorován pozdě a 1. důstojník nevydal úplně správné povely, Titanic se ledovci nestačil vyhnout a narazil do něj pravým bokem. V trupu vznikla trhlina ve výšce 3 metrů na kýlem v délce 90 metrů, která zasahovala až do vodotěsné komory č. 6.

Kapitán Smith přichází na můstek, aby zjistil, co se stalo. Ještě předtím uzavřel 1. důstojník vodotěsné dveře v přepážkách jednotlivých komor. Komory však byly vodotěsné pouze mezi sebou, ale shora, směrem k palubám, tomu tak nebylo. Plnící se přední komory zatěžovaly trup lodi tak, že ten začal klesat přídí pod hladinu a voda se postupně začala přelévat do dalších komor přes horní hranu. Prohlídka poškozené přídě přinesla zjištění, že Titanic nelze udržet na hladině ani při odčerpávání vody čerpadly. Kolem půlnoci, cca 20 minut po srážce již pronikla voda do obytných prostor 3. třídy. Všichni cestující i posádka dostali záchranné vesty. Pět minut po půlnoci vydává kapitán rozkaz k přípravě záchranných člunů, v 00:10 bylo provedeno vyklonění člunů a v 00:25 rozkaz k opuštění lodi, podle lodních zvyklostí „ženy a děti první“. V 00:30 se první čluny začaly plnit dětmi a ženami, v 00:45 dosedl na hladinu první záchranný člun číslo 7 na pravoboku s kapacitou 65 osob, avšak naplněný pouze 28 cestujícími.

V 00:15, začali radisté Jack Phillips a Harold Bride vysílat mezinárodní nouzový signál „CQD“, který postupně zachytilo několik lodí. Vedle tradičních znaků CQD vysílal Jack Phillips i nový signál „SOS“. Jako první toto volání zachytil radista Cottam na parníku Carpathia. Ihned informoval kapitána o nouzovém vysílání a ten okamžitě nařídil změnu kurzu. Carpathia byla nejbližší lodí, která mohla přispěchat na pomoc. Vzdálenost 58 mil (93 km) nemohla však překonat dříve, než za 4 hodiny. V 00:26 vysílali radisté opravenou polohu Titanicu. Žádná loď nebyla tak blízko, aby dosáhla Titanicu dříve, NEŽ SE POTOPIL. V 02:05 kapitán Smith osobně navštívil radisty, aby jim oznámil, že již udělali vše, co mohli. V ten moment zbývalo Titanicu do potopení už jen 15 MINUT.

Kolem 02:10 se začala zvedat z vody záď a začaly se vynořovat lodní šrouby. V 02:17 dosáhla hladina lodní paluby a krátce poté se zhroutil přední komín. S dalším zaplavováním podpalubí došlo k zaplavení posledních kotelen a tím byly vyřazeny i generátory pro výrobu elektrické energie – TITANIC SE PONOŘIL DO TMY. Krátce poté se trup Titanicu rozlomil. Přední část šla okamžitě pod hladinu. Zadní část se po odlehčení na chvíli narovnala, ale jak se roztrženým trupem drala voda dovnitř, po chvíli se začala potápět a ve svislé poloze se ponořila.

15. DUBNA 1912 VE 02:20 ZMIZEL TITANIC POD HLADINOU.

Po potopení Titanicu se pouze dva z 18 člunů vrátily na místo potopení a hledaly přeživší. Před čtvrtou hodinou ranní připlula na místo neštěstí Carpathia a kapitán nechal zastavit stroje. Po čtvrté hodině ranní byla z Carpathie spatřena signální raketa z jednoho ze záchranných člunů Titanicu, přibližně 400 metrů daleko. V 08:30 byli zachráněni poslední trosečníci. V 08:50 se Carpathia vydala směrem k New Yorku, původnímu cíli plavby Titanicu. Z celkového počtu přesahující 2 200 osob na palubě zahynulo následkem potopení Titanicu kolem 1 500 osob. Hlavním důvodem lidských ztrát bylo podchlazení ve studené vodě o teplotě –2 °C severního Atlantiku, nedostatek záchraných člunů a špatná organizace záchranných prací.

Vrak nejznámějšího parníku světa byl nalezen až 1. září 1985 expedicí, kterou vedl Robert D. Ballard. Místo potopení Titanicu je na souřadnicích 41°43′32″ s. š., 49°56′49″ z. d.

Titanic leží v hloubce 13 000 stop na mírně se svažujícím dně alpského typu s výhledem na malý kaňon opodál. Jeho příď směřuje k severu a loď sedí vzpřímeně na dně. Není tam žádné světlo, které by proniklo tak hluboko a je zde pouze nepatrný život. Je to tiché a klidné místo vhodné odpočinku památky největšího námořního neštěstí. Ať to tak navždy zůstane a Bůh požehná těmto duším.

Dr. Robert Ballard, 9. září 1985

DALŠÍ FOTOGRAFIE

Zdroj: Wikipedia, Miloš Hubáček: Titanic, www.titanicworld.cz