Titanic
Dnes uplynulo 100 let od chvíle, kdy se v mrazivé noci ze 14. na 15. dubna 1912 jižně od ostrova Nový Foundland potopil po srážce s plovoucím ledovcem zaoceánský parník TITANIC. RMS Titanic byl zaoceánský parník třídy Olympic patřící společnosti White Star Line. Ve své době to byl největší osobní parník světa.
Se stavbou RMS Titanicu bylo započato 31. března 1909. Trup byl na vodu spuštěn 31. května 1911 v 12:13. Další práce na dokončení trvaly téměř další rok a byly dokončeny 31. března 1912, kdy následovala zkušební plavba. Kapacita lodi dovolovala převážet 2 453 až 2 603 cestujících. O provoz lodě a o pohodlí cestujících se staralo 885 až 899 členů posádky. První plavba Titanicu začala 10. dubna 1912 ve 12:14 vyvedením lodě z přístavních vod v Southamptonu. V podvečer doplul Titanic do francouzského Cherbourgu. Po krátké zastávce se pak v 21:30 vydal k irskému přístavu Queenstown. Stejně jako při předchozí zastávce, byly i zde doplněny zásoby, naloděno posledních 130 cestující a 1 400 pytlů pošty. Ve čtvrtek 11. dubna ve 12:30 vyplul západním směrem do Atlantiku, směr New York.
V pátek 12. dubna probíhala plavba bez komplikací. Kapitán a důstojníci dostávají první zprávy o ledovém poli před nimi. Informace o výskytu ledu byly zaznamenány na mapě. Od poledne 11. dubna do poledne 12. dubna urazil Titanic 386 mil. I další den plavba probíhala stejně poklidně jako předešlého dne. Od poledne 12. dubna do poledne 13. dubna urazil Titanic 519 mil. Podle zaznamenávaných rychlostních údajů se rychlost Titanicu stále zvyšovala a k poledni 14. dubna urazil dalších 546 mil. Během neděle 14. dubna přicházely další varování před ledovci.
palubní lístek na Titanic
V 23:30 se radista Cyril Evans na palubě parníku Californian snažil varovat Titanic před ledovými poli. Radista Titanicu jej však přerušil a proto v 23:35, Evans ukončil vysílání a unaven šel spát. Titanic v tu dobu pluje stále rychlostí kolem 21–22 uzlů směrem k ledovému poli. Pár minut po varování od Californianu hlídka v předním vraním hnízdě zpozorovala mlžný opar vpředu, před přídí. V 23:39 třemi údery zvonce byl vydán signál „Předmět před lodí“. Zároveň pomocí telefonu předali 6. důstojníkovi J. P. Moodymu na můstek hlášení „Led přímo před námi“. Zvuk zvonce vyburcoval 1. důstojníka Murdocha, který přiběhl na můstek. Murdoch po vyslechnutí zprávy okamžitě přikázal strojovně „STOP“ a kormidelníkovi Robertu Hichensovi velel „Docela vpravo“, což v lodní terminologii roku 1912 znamená záď doprava, příď doleva. SLED VYDANÝCH POVELŮ VŠAK BYL PRO TITANIC TRAGICKÝ. Následně Murdoch vydal povel strojovně „Plný zpětný chod“ a ke kormidlu „Docela vlevo“. Od hlášení z vraního hnízda do kolize s ledovcem uplynulo 37 vteřin. Protože byl ledovec zpozorován pozdě a 1. důstojník nevydal úplně správné povely, Titanic se ledovci nestačil vyhnout a narazil do něj pravým bokem. V trupu vznikla trhlina ve výšce 3 metrů na kýlem v délce 90 metrů, která zasahovala až do vodotěsné komory č. 6.
Kapitán Smith přichází na můstek, aby zjistil, co se stalo. Ještě předtím uzavřel 1. důstojník vodotěsné dveře v přepážkách jednotlivých komor. Komory však byly vodotěsné pouze mezi sebou, ale shora, směrem k palubám, tomu tak nebylo. Plnící se přední komory zatěžovaly trup lodi tak, že ten začal klesat přídí pod hladinu a voda se postupně začala přelévat do dalších komor přes horní hranu. Prohlídka poškozené přídě přinesla zjištění, že Titanic nelze udržet na hladině ani při odčerpávání vody čerpadly. Kolem půlnoci, cca 20 minut po srážce již pronikla voda do obytných prostor 3. třídy. Všichni cestující i posádka dostali záchranné vesty. Pět minut po půlnoci vydává kapitán rozkaz k přípravě záchranných člunů, v 00:10 bylo provedeno vyklonění člunů a v 00:25 rozkaz k opuštění lodi, podle lodních zvyklostí „ženy a děti první“. V 00:30 se první čluny začaly plnit dětmi a ženami, v 00:45 dosedl na hladinu první záchranný člun číslo 7 na pravoboku s kapacitou 65 osob, avšak naplněný pouze 28 cestujícími.
V 00:15, začali radisté Jack Phillips a Harold Bride vysílat mezinárodní nouzový signál „CQD“, který postupně zachytilo několik lodí. Vedle tradičních znaků CQD vysílal Jack Phillips i nový signál „SOS“. Jako první toto volání zachytil radista Cottam na parníku Carpathia. Ihned informoval kapitána o nouzovém vysílání a ten okamžitě nařídil změnu kurzu. Carpathia byla nejbližší lodí, která mohla přispěchat na pomoc. Vzdálenost 58 mil (93 km) nemohla však překonat dříve, než za 4 hodiny. V 00:26 vysílali radisté opravenou polohu Titanicu. Žádná loď nebyla tak blízko, aby dosáhla Titanicu dříve, NEŽ SE POTOPIL. V 02:05 kapitán Smith osobně navštívil radisty, aby jim oznámil, že již udělali vše, co mohli. V ten moment zbývalo Titanicu do potopení už jen 15 MINUT.
Kolem 02:10 se začala zvedat z vody záď a začaly se vynořovat lodní šrouby. V 02:17 dosáhla hladina lodní paluby a krátce poté se zhroutil přední komín. S dalším zaplavováním podpalubí došlo k zaplavení posledních kotelen a tím byly vyřazeny i generátory pro výrobu elektrické energie – TITANIC SE PONOŘIL DO TMY. Krátce poté se trup Titanicu rozlomil. Přední část šla okamžitě pod hladinu. Zadní část se po odlehčení na chvíli narovnala, ale jak se roztrženým trupem drala voda dovnitř, po chvíli se začala potápět a ve svislé poloze se ponořila.
15. DUBNA 1912 VE 02:20 ZMIZEL TITANIC POD HLADINOU.
Po potopení Titanicu se pouze dva z 18 člunů vrátily na místo potopení a hledaly přeživší. Před čtvrtou hodinou ranní připlula na místo neštěstí Carpathia a kapitán nechal zastavit stroje. Po čtvrté hodině ranní byla z Carpathie spatřena signální raketa z jednoho ze záchranných člunů Titanicu, přibližně 400 metrů daleko. V 08:30 byli zachráněni poslední trosečníci. V 08:50 se Carpathia vydala směrem k New Yorku, původnímu cíli plavby Titanicu. Z celkového počtu přesahující 2 200 osob na palubě zahynulo následkem potopení Titanicu kolem 1 500 osob. Hlavním důvodem lidských ztrát bylo podchlazení ve studené vodě o teplotě –2 °C severního Atlantiku, nedostatek záchraných člunů a špatná organizace záchranných prací.
Vrak nejznámějšího parníku světa byl nalezen až 1. září 1985 expedicí, kterou vedl Robert D. Ballard. Místo potopení Titanicu je na souřadnicích 41°43′32″ s. š., 49°56′49″ z. d.
Titanic leží v hloubce 13 000 stop na mírně se svažujícím dně alpského typu s výhledem na malý kaňon opodál. Jeho příď směřuje k severu a loď sedí vzpřímeně na dně. Není tam žádné světlo, které by proniklo tak hluboko a je zde pouze nepatrný život. Je to tiché a klidné místo vhodné odpočinku památky největšího námořního neštěstí. Ať to tak navždy zůstane a Bůh požehná těmto duším.
Dr. Robert Ballard, 9. září 1985
Zdroj: Wikipedia, Miloš Hubáček: Titanic, www.titanicworld.cz